Blog je pozastaven, nové příspěvky se zde již nebudou zobrazovat.

Rozhovor s Kristýnou Novákovou

20. července 2009 v 16:57 | SONNyq |  Rozhovory
perex

Jméno: Kristýna Nováková
Nick: Joey
Věk: 15 let
Místo bydliště: Kroměříž
Web: FreeHry.cz (šéfredaktorka)
Datum konání rozhovoru: 20. 07. 2009







Kristýna Nováková alias Joey je nynější a historicky nejmladší šéfredaktorkou serveru FreeHry.cz. Svými články přispívá také na Doupě.cz. Jak se vyvíjela její kariéra herní novinářky a co ráda dělá ve volném čase?


Joey, prozraď nám, jak se vyvíjela kariéra tak mladé a talentované herní novinářky?

K herní novinařině jsem se dostala díky bývalému šéfredaktorovi FreeHer, CORNovi (David Marák), který si koncem března 2007 vzpomněl, že jsem mu v prosinci psala, jestli by neměli místo. Slovo dalo slovo a asi o tři týdny později vyšla na FreeHrách má první recenze. To mi ale nestačilo, tak jsem se snažila do chodu serveru zapojit co nejvíce, až jsem se vystřídala snad na všech možných postech vedoucích sekcí a nakonec stanula na šéfredaktorském postu. Kolik stran ve Wordu jsem za tu dobu napsala snad ani raději nechci vědět (smích).
01


Vraťme se ještě k samotnému začátku. Svou první veřejnou recenzi jsi tedy napsala už ve svých třinácti letech, pokud správně počítám. To je více než úctyhodný výkon, navíc když vezmeme v potaz, že dívkám zrovna hry moc po chuti nejsou. Kdy tě vlastně začaly počítačové hry bavit a zjistila jsi, že nechceš zůstat jen u hraní, ale působit i jako herní novinářka?

O počítačové hry jsem se začala zajímat někdy v první třídě, kdy mi rodiče... ne, pardon, tehdy to byl vlastně Ježíšek. Tak tedy když mi Ježíšek přinesl pod stromeček počítač. Pak jsem někdy do půlnoci s taťkou hrála Project I.G.I. - asi dvě hodiny jsme chodili po prázdné základně a hledali, kudy ven (jít do toho nápadného kamionu nás napadlo až pak) (smích). Od té doby se datuje moje hráčská kariéra, co se týče té novinařiny, tak mě to strašně lákalo, už když jsem jako malá listovala herními magazíny a četla je třeba třikrát dokola. Vždycky jsem si přála, aby se jednou na těch stránkách objevil i text, pod nímž bych byla podepsaná já.



Takže ke hraní tě přivedli rodiče, pardon, Ježíšek, nebo dárek v podobě počítače bylo tvoje přání?

Tak počítač jsem chtěla, pokud si dobře vzpomínám, už delší dobu, takže to bylo moje splněné přání.

A o několik let později se ti tedy splnilo další přání a sice role herní redaktorky. Nyní působíš na FreeHrách jako šéfredaktorka a občas tvé jméno můžeme vídat i pod články serveru Doupě.cz. Jaká herní sféra ti je blíž? Spíše ta nezávislá nebo komerční? Nebo to je tak půl na půl?

Abych pravdu řekla, tak v poslední době spíš ta nezávislá. Netvrdím, že se na komerční scéně neobjevují parádní hry, ostatně teď už asi dva měsíce hraju Zaklínače a strašně si to užívám, na ploše mám ikonku The Sims 3, do kterého občas taky zabrousím, ale jen na nezávislé scéně lze čas od času narazit na něco výjimečného. Třeba nedávno jsem měla možnost recenzovat logickou hru Braid - je to indie hra, dělal ji jeden tvůrce plus grafik a na Steamu se dá sehnat za něco přes tři stovky. Přitom nabízí naprosto bezkonkurenční zpracování, snad nejlepší, co jsem kdy viděla, silný a emocemi nabitý příběh s filozofickým koncem a netradiční princip. To mě na nezávislé scéně baví. Tvůrci popustí uzdu své fantazii a vytvoří něco, co nikde jinde člověk nenajde. A nejedná se jen o indie hry, stačí se podívat do naší databáze na FreeHrách, kde je spousta titulů, co směle mohou konkurovat komerčním hrám - dnes jsem si třeba znova stáhla parádní MMO Project Powder, co jsem recenzovala v březnu, protože lepší snowboarding na počítači prostě není.

Jak to vlastně vše stíháš? Starat se o chod FreeHer, psát sem a na Doupě.cz recenze, hrát hry jak po pracovní stránce, tak osobní a ještě se věnovat škole - je toho opravdu dost.

Občas je to docela brutální nestíhačka, třeba minulé prázdniny jsem psala osm stran denně (denní harmonogram - ráno někam jednu, vracím se večer od sedmi večer do dvou ráno na počítači), což není žádná legrace a po nástupu do školy mi to udělalo takovou malinkou čáru přes rozpočet. Nakonec se mi to ale povedlo tak nějak dát dohromady, přičemž se teď kromě práce snažím hledat i nějaké jiné aktivity, snažím se chodit ven a trohu se tam hýbat a tak. Konečně se mi povedlo všechno tak nějak uspořádat, abych třeba jeden den poschvalovala a napsala něco na další tři čtyři dny dopředu. Práce sice šlechtí, ale když je jí moc, tak to leze na mozek (smích).
02


A rodiče tě v této práci podporují, nebo občas slyšíš v mnoha domácnostech známé: "Nechtěl/a bys ten počítač už vypnout?", popřípadě: "Vypni už konečně ten zatracenej krám!".

Kupodivu jim to ani moc nevadí, jen občas se malinko naštvou, ale vesměs je to v pohodě. Obvykle stačí argumentovat tím, jak si mě můžou vážit za to, že do mě nemusí strkat kapesný (úsměv).

Když teď změníme téma a zeptám se tě, jestli ráda hraješ fotbal, bude to pravda nebo mýlka?

Pravda, jednoznačně pravda. Já jsem skoro vyrůstala s kopačákem v posteli (smích). Vždycky když jsem byla malá, tak jsem hrála se staršíma klukama, kteří mě pokaždé cpali do branky a dávali strašný rány. Ale já jsem se nebála, dokonce mě chytání jednu dobu i bavilo a měla jsem svoje vlastní brankářský rukavice z Anglie (od strýce). Chtěla jsem hrát fotbal i závodně, to mi ale doma zakázali, že prý holka přece nebude hrát fotbal. A kromě toho tady v Kroměříži stejně není kde.

Na světe, ale jistě i u nás, přece existují vyloženě dívčí fotbalové týmy. Třeba se k tomu v blízké budoucnosti vrátíš. Fandíš nějakému manšaftu?

Jasně, momentálně se řadím do tábora fanoušků anglického Liverpoolu, potažmo se ještě dá říct i Tottenhamu. U nás s přehledem vede Slavie (a s ještě větším přehledem prohrává Sparta).

Když shrneme naše dosavadní povídání, tak zjistíme, že tě baví to, co především mužskou populaci. Provozuješ nějakou aktivitu, která by byla vyloženě dívčí? Třeba pletení, no dobře, to asi ne, promiň, zrovna mě nic pořádného nanapadá (smích).

Hm, když o tom tak přemýšlím, tak vlastně ani ne. Hraju hry, čtu knížky, sem tam se podívám na televizi, sem tam zajdu sportovat (kromě fotbalu i florbal, atletika a další) a teďka se snažím uchytit v historickém šermu u skupiny Biskupští manové z Kromeříže - na historický šerm se teď paradoxně prý dává víc holek než kluků, ale ani tak to asi nebude vyloženě dívčí (smích).

Myslíš teď vyloženě souboje s meči nebo roli středověké dívky jejíž úloha ve skupině je jiná? Nemyslím teď to, co spousta ostatních (smích).

Souboje, byť jsem je ještě nezkoušela, přece jen jsem se k nim přidala před čtyřmi dny... ale už jsem se trochu skamarádila s píkou a mám v plánu to samé s jezdeckou palaší a s mušketou.
03



Joey, přeju ti, aby ti to šermování šlo a ukázala všem svým protivníkům, především pak mužským, zač je toho loket. Díky moc za rozhovor a měj se moc hezky.

Díky moc, ať se daří i tobě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Cherees Cherees | Web | 8. srpna 2009 v 14:26 | Reagovat

tyjo 15-letá holka co to dotáhla takhle daleko. Gratuluji.. Pěknej článek  ;-)

2 n n | 25. června 2010 v 13:02 | Reagovat

:-x :-D

3 Locke Locke | 1. srpna 2013 v 15:44 | Reagovat

Tak a měli byste ji vidět teď, je z ní skvělej mušketýr a šermíř. Klobouk dolů, palaš hore ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.